Marrákeš: průvodce + 20 tipů, co vidět a dělat

Ano. Ale nedělala bych z něj automaticky hlavní bod celé cesty po Maroku.

Marrákeš vznikl v 11. století za Almorávidů a jeho historická medina je od roku 1985 na seznamu UNESCO. Najdete v ní Koutoubii, paláce Bahia a El Badi, Ben Youssef Madrasu, saadské hrobky, historické zahrady a samozřejmě Jemaa el-Fna. Takže kulturně a historicky rozhodně nejde o město, kde by nebylo co vidět.

Je také velmi jednoduché ho zařadit do první cesty po Maroku. Má velké mezinárodní letiště, přímé vlakové spojení například s Casablancou, Rabatem a Fezem a obrovské množství ubytování, restaurací a turistických služeb.

Problém podle mě není v tom, že by Marrákeš nestál za návštěvu. Problém je, že se kolem něj vytvořila představa, že Marrákeš = to nejlepší z Maroka. A s tím nesouhlasím.

Mně osobně vadí hlavně míra masového turismu. V některých částech mám pocit, že pro spoustu lidí pracujících s turisty nejste člověk, ale další kus masa, ze kterého je potřeba dostat co nejvíc peněz. Naháněči před restauracemi a obchody, neustálé nabízení něčeho, přemrštěné první ceny a pocit, že vás někdo pořád někam tlačí, mě po chvíli prostě unavují.

Komu bude Marrákeš sedět

Pokud máte rádi intenzivní města, Marrákeš vás může bavit hodně.

Dává smysl, pokud vás baví nakupovat, chodit po trzích, zkoušet restaurace, hledat krásné interiéry, bydlet v riadech, sedět na rooftopech, chodit po galeriích a designových obchodech a nevadí vám, že kolem vás prakticky pořád někdo je.

Hodně dobrý je také pro člověka, pro kterého je samotné ubytování součást dovolené. Marrákeš má opravdu výjimečný výběr riadů, hotelů a resortů.

A pak je tu jídlo. Pokud bych měla říct jednu věc, kvůli které bych Marrákeši bez problémů přiznala velké plus, je to gastronomie. Vedle tradiční marrákešské kuchyně tady funguje velmi silná moderní restaurační scéna.

A komu možná vůbec

Pokud vás štvou davy, hluk, smlouvání, nevyžádaná pozornost a pocit, že neustále někomu uhýbáte, Marrákeš vás může vyčerpat docela rychle.

Stejně tak pokud čekáte romantickou medinu, kde budete několik hodin sami bezcílně chodit prázdnými uličkami. Možná v šest ráno. Ve dvě odpoledne spíš ne.

A jestli vás na Maroku zajímá hlavně historie, řemesla a struktura starého islámského města, osobně bych dala před Marrákeší Fez.

Marrákeš není jen medina.

Medina

Historické centrum za hradbami.

Tady najdete Jemaa el-Fna, souky, riady, Ben Youssef, několik paláců a většinu toho, co si turista představí pod slovem Marrákeš.

Medina je UNESCO lokalita a samotné historické centrum má stovky hektarů, takže není tak malé, jak může na mapě působit.

Kasbah a Mellah

Jižní část starého města.

Kasbah je historicky spojená s královskou a saadskou Marrákeší a najdete tu saadské hrobky, Bab Agnaou a mešitu Kasbah.

Vedle ní leží Mellah, historická židovská čtvrť, založená v 16. století. Dochovaly se tu synagogy a jeden z nejdůležitějších židovských hřbitovů v Maroku.

Guéliz

Modernější Marrákeš.

Široké ulice, restaurace, kavárny, obchody, galerie, alkohol podstatně snáz dostupný než v medině a úplně jiný pocit z města.

Pokud strávíte celý pobyt jen uvnitř mediny, Guéliz bych si aspoň na pár hodin dala. Pomůže vám vidět, že současná Marrákeš nevypadá jen jako nekonečný souk.

Hivernage

Větší hotely, resorty, restaurace a večerní podniky.

Dává smysl, pokud chcete být blízko centra, ale nechcete bydlet přímo v medině.

Palmeraie

Velká palmová oblast za městem s resorty, vilami, golfem a spoustou turistických aktivit.

Pokud chcete klid, bazén a být mimo chaos města, ano.

Pokud chcete každé ráno vyjít z hotelu a být okamžitě v Marrákeši, ne.

Ano, musíte tam. Ne proto, že bych si myslela, že je to nejkrásnější náměstí světa (tomu jsem velmi daleka), ale protože bez Jemaa el-Fna by návštěva Marrákeše opravdu nebyla kompletní.

Náměstí funguje po celý den, ale nejzajímavější je jeho proměna před západem slunce. Začnou přijíždět stánky s jídlem, rozpalují se grily, do vzduchu jde kouř, přibývají hudebníci, vypravěči a různé skupinky lidí a během chvíle vypadá náměstí úplně jinak než odpoledne.

To ale neznamená, že se vám tam musí všechno líbit. Budete tu potkávat hady, opice používané na focení, prodavače, hennu, naháněče do restaurací a poměrně dost lidí, kteří budou chtít vaše peníze. Pokud nechcete podporovat zvířata používaná jako turistická rekvizita, prostě se s nimi nefotografujte. A pokud vám někdo začne bez domluvy něco malovat na ruku, dejte ji pryč.

S malým dítětem nebo kočárkem bych navíc byla dost opatrná na motorky. Jezdí mezi lidmi i ve chvíli, kdy je náměstí úplně plné. Při naší první návštěvě jsem s dvouměsíčním dítětem v tmavém kočárku v jednu chvíli skoro vůbec nesledovala náměstí, ale jen to, odkud se zase vynoří další motorka.

Od Jemaa el-Fna se do mediny rozbíhá síť souků.

Koberce, lampy, kožené boty, keramika, koření, šperky, oblečení, košíky, dřevo, kov, kosmetika a přibližně milion věcí, o kterých jste deset minut předtím vůbec netušili, že je potřebujete domů.

Na rozdíl od některých sterilnějších turistických trhů se tu pořád normálně pracuje. Uvidíte řemeslníky, malé dílny a části souků zaměřené na konkrétní typ výroby.

Pokud přijedete do Maroka poprvé, je strašně jednoduché získat pocit, že musíte všechno koupit právě tady, protože už nic podobného nikde neuvidíte.

Pokud bych měla vybrat jednu historickou budovu v Marrákeši, kterou bych rozhodně nevynechala, byla by to Ben Youssef Madrasa. Současná stavba pochází ze 16. století a měla 130 studentských pokojů rozložených kolem centrálního nádvoří. Patřila k největším islámským školám v Maghrebu.

Hlavní důvod návštěvy je samozřejmě architektura. Zellige, štuk, vyřezávaný cedr, kaligrafie, nádvoří s bazénem.

Pokud potom pojedete do Fezu a uvidíte Bou Inania nebo Al Attarine, začnou vám jednotlivé vrstvy marocké architektury dávat mnohem větší smysl. A běžte i nahoru do malých studentských pokojů. Ten kontrast mezi nádherným hlavním nádvořím a skromnými pokojíky je možná zajímavější než dalších padesát fotografií zellige.

Pár minut od Ben Youssef je Maison de la Photographie a tu bych naopak zařadila i lidem, kteří normálně na dovolené muzea moc nevyhledávají. Sbírka obsahuje tisíce historických fotografií, pohlednic a skleněných negativů dokumentujících Maroko hlavně od konce 19. století do první poloviny 20. století.

Po všech těch palácích, kde koukáte hlavně na architekturu, vám fotografie ukážou něco jiného: lidi. Oblečení, města, krajinu, každodenní život a Maroko před masovým turismem.

Přímo uprostřed mediny se schovává Le Jardin Secret.

Jsou tu dvě zahrady, tradičnější islámská a exotičtější zahrada s rostlinami z různých částí světa, a mezi nimi historický palácový komplex.

Za mě je na tom nejlepší samotná změna tempa. Před chvílí vám u hlavy projela motorka a někdo vám vysvětloval, že právě dnes má poslední nejkrásnější koberec v celém Maroku. Pak zavřete dveře a je ticho. Pokud vás začne medina unavovat, podobná místa jsou velmi užitečná.

Dar El Bacha je bývalý palác z počátku 20. století, dnes fungující jako Musée des Confluences. A pokud máte rádi marocké interiéry, stojí za návštěvu i bez hlubšího zájmu o samotnou expozici. Vyřezávané dřevo, zellige, štuk, vitráže a nádvoří jsou krásné samy o sobě.

Uvnitř komplexu je také nádherná kavárna Bacha Coffee. Je to dnes jedna z nejznámějších kaváren v Marrákeši, takže počítejte s tím, že ve špičce můžete čekat. Jestli vás láká hlavně kafe a croissant a nechcete trávit půl dne ve frontě, měla bych na to jednoduché pravidlo: pokud je čekání absurdní, dejte si kafe prostě jinde.

Minaret Koutoubie je jeden ze symbolů města a v medině vám bude sloužit i jako docela praktický orientační bod. Současná mešita je z 12. století a její 77 metrů vysoký minaret patří mezi nejvýznamnější stavby almohadské architektury.

Pokud nejste muslimové, dovnitř běžně nesmíte. Projděte se kolem, podívejte se na minaret, dejte si zahrady a pokračujte.

Bahia Palace je přesně ten typ místa, který odpovídá představě, kterou si člověk před cestou do Maroka vytvoří. Nádvoří, malované cedrové stropy, zellige, štuk, zahrady a místnosti poskládané do rozsáhlého komplexu.

Palác vznikal na konci 19. století a pracovali na něm řemeslníci z různých částí Maroka.

Je opravdu krásný. Je také opravdu navštěvovaný. Takže pokud můžete, šla bych sem co nejdřív ráno.

Jedno místo v téhle části Marrákeše, které se mi naopak docela líbilo, je Place des Ferblantiers, někdy označované anglicky jako Tinsmiths Square. Je hned u Mellahu, kousek od Bahia Palace a El Badi, takže se sem dostanete úplně přirozeně při procházení jižní části mediny.

Náměstí je tradičně spojené se zpracováním kovu a kolem pořád najdete dílny a obchody s lucernami a dalšími kovovými výrobky.

Mně tahle část přišla příjemnější než některé hlavní turistické tahy kolem Jemaa el-Fna. Je pořád živá a rozhodně není prázdná, ale měla jsem tu trochu menší pocit toho marrákešského chaosu, který mě jinde po chvíli začne štvát.

Kvůli samotnému náměstí bych přes celé město nejela, ale pokud jdete na Bahia Palace, El Badi nebo do Mellahu, určitě bych přes něj prošla.

Marrákeš má důležitou židovskou historii a byla by škoda projít kolem Bahia Palace a El Badi a úplně ji ignorovat.

Mellah vznikl v 16. století a dodnes v něm najdete například synagogu Slat Al Azama, další stopy původní židovské komunity a velký hřbitov Miaara starý více než 500 let. Čtvrť je zároveň dobrá připomínka toho, že marocká historie není jen arabská a muslimská. Jen bych tu nečekala „atrakci“ v klasickém slova smyslu. Je to prostě část města.

Z Bahia se dá snadno dojít k El Badi Palace. Na první pohled je mnohem méně efektní než Bahia, protože z původně mimořádně luxusního saadského paláce zůstaly hlavně obrovské ruiny. A mně na tom připadá zajímavé právě to měřítko.

Místo hotového dekorovaného paláce tady stojíte uprostřed prostoru, ze kterého se snažíte představit, jak musel vypadat na konci 16. století, kdy ho nechal postavit sultán Ahmad al Mansúr.

Pokud máte málo času a chcete vidět jen jeden palác, vybrala bych spíš Bahia. Pokud vás ale historie baví, El Badi bych nevynechávala.

Kousek od El Badi jsou Saadské hrobky. Pohřebiště patřilo saadské dynastii a nejznámější částí je nádherně dekorovaná síň dvanácti sloupů s hrobkou sultána Ahmada al Mansúra.

Hrobky jsou relativně malé, takže jejich návštěva nemusí zabrat dlouho. Spojila bych je s procházkou přes Bab Agnaou, jednu z nejvýraznějších historických bran Marrákeše.

Place des Épices je malé náměstí uprostřed mediny, obklopené obchody s kořením, košíky, koberci a dalšími marockými výrobky. Není to žádná velká památka, ale mně se tahle část mediny líbí a přijde mi příjemnější než některé hlavní turistické tahy kolem Jemaa el-Fna.

Je tu několik kaváren a rooftopů, takže je to dobré místo na krátkou pauzu během procházení souků. Sednout si někam nahoru, dát si něco k pití a chvíli pozorovat dění dole na náměstí je za mě mnohem příjemnější způsob, jak si užít marrákešskou medinu, než jen přebíhat od jedné památky ke druhé.

A teď jedna z nejfotografovanějších zahrad na Instagramu.

Jardin Majorelle vytvořil francouzský malíř Jacques Majorelle a od roku 1980 ji vlastnili Yves Saint Laurent a Pierre Bergé.

Zahrada je opravdu krásná. Intenzivní modrá, kaktusy, bambusy, voda, palmy a architektura fungují fotograficky dokonale. Je také jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí ve městě. Pokud milujete zahrady, design nebo YSL, běžte. Pokud máte v Marrákeši jediný den, já bych dala historické medině přednost.

Hned vedle je Musée Yves Saint Laurent Marrakech.

Tady už bych rozhodovala jednoduše podle toho, jestli vás móda a design opravdu zajímají. Pokud vás YSL vůbec nezajímá, není povinnost tam jít jen proto, že jste už v Majorelle. Pokud vás ale zajímá, budete nadšení. 

Muzeum se otevřelo v roce 2017 a není to jen místnost s několika slavnými šaty. Stálá expozice ukazuje desítky modelů Yves Saint Laurenta a pracuje i s tím, co ho inspirovalo, včetně jeho vztahu k Marrákeši. Součástí jsou také dočasné výstavy, fotografická galerie, knihovna, auditorium, obchod a kavárna Le Studio. Vystavené modely se pravidelně obměňují, takže expozice není pořád úplně stejná.

Prakticky: muzeum je aktuálně otevřené každý den kromě středy od 10:00 do 18:00, poslední vstup je v 17:30. Vstupenky se kupují online a oficiální nadace upozorňuje, že jediný autorizovaný web pro vstupenky do Musée Yves Saint Laurent, Jardin Majorelle a Musée Pierre Bergé des Arts Berbères je jejich vlastní ticketing. Pokladny na místě už standardně nefungují, takže bych lístek koupila předem.

Pokud chcete vidět i Jardin Majorelle, naplánovala bych obě místa za sebou. Jsou hned vedle sebe a nedává moc smysl absolvovat sem dva samostatné přesuny. Po muzeu se dá zastavit i v Café Le Studio, které je přímo součástí muzea.

Tohle není „památka“, ale celá městská čtvrť. Dejte si oběd, kafe, drink, projděte se po Avenue Mohammed V a chvíli se dívejte na Marrákeš mimo medinu. Po dvou dnech mezi riady, koberci, skútry a zellige může být úplně normální moderní ulice docela příjemná změna.

Guéliz je navíc dnes jedna z nejzajímavějších gastronomických částí města.

Sidi Ghanem je průmyslovější čtvrť mimo klasický turistický okruh, která se postupně naplnila showroomy, dílnami, designem a kreativními projekty.

Pokud jedete do Marrákeše hlavně na paláce a máte dva dny, nekomplikovala bych si tím program.

Pokud vás ale baví interiéry, móda a současné Maroko, může vás tahle část zajímat mnohem víc než další hodina smlouvání o lampu v souku.

Pokud jste nikdy nebyli v marockém hammamu, Marrákeš je velmi jednoduché místo, kde to vyzkoušet.

Jen je dobré vědět, že pod stejným slovem se schovávají dvě dost odlišné věci.

Tradiční veřejný hammam je praktická místní lázeň. Luxusní hotelový nebo spa hammam je wellness procedura s černým mýdlem, párou, peelingem a často masáží.

Obojí je hammam.

Rozdíl v ceně i zážitku může být několikanásobný.

Pokud chcete pohodlí, rezervaci, soukromí a nechcete řešit, co si máte přinést, vyberte si spa.

Marrákeš je dobré město na cooking class mimo jiné proto, že místní kuchyně má několik specialit, které jinde v Maroku nejsou tak výrazné.

Hlavně tanjia marrakchia.

Neplést s tajinem.

Tanjia je marrákešská specialita připravovaná v keramické nádobě, tradičně dlouho a pomalu v žáru. Je to hlavně masové jídlo a v Marrákeši ho uvidíte mnohem častěji než v jiných městech.

Pokud chcete z celého pobytu něco jiného než další prohlídku paláce, kurz vaření nebo dobrá food tour dávají smysl.

Ne kvůli tomu, že rooftop je povinná součást moderního cestování.

Ale protože Marrákeš shora funguje dobře.

Nízké domy mediny, minarety, hradby a za jasného počasí Atlas.

Navíc je to výborná možnost, jak si po celém dni v ulicích na chvíli sednout a nic po vás nechce.

To v Marrákeši docela oceňuju.

A co marrákešské koželužny?

Marrákeš má svoje koželužny u Bab Debbagh, kde se kůže stále tradičně zpracovává.

Pokud nepojedete do Fezu a zajímá vás, jak tradiční zpracování kůže vypadá, můžete se tam podívat.

Já bych je ale mezi hlavní důvody návštěvy Marrákeše nezařadila. Pokud máte v plánu Fez, koželužny bych si nechala právě tam.

Kolem těch marrákešských navíc funguje jeden z klasických místních scamů: někdo vám začne vysvětlovat, že vás tam dovede, nabídne vám „prohlídku“, případně vám tvrdí, že právě dnes je nějaký speciální den, a na konci chce peníze nebo vás odvede do obchodu s kůží.

Pokud tam půjdete, buďte v tomhle dost nekompromisní nebo si vezměte licencovaného průvodce.

Tady přichází část, kvůli které mě možná část lidí nebude mít ráda. Nevadí.

Menara Gardens

Menara mají dlouhou historii a vodní systém zahrad je zajímavý. První zahrady tady sahají do almohadského období a velká nádrž historicky souvisela se zavlažováním.

Ale pokud čekáte botanickou zahradu ve stylu Majorelle, budete dost překvapení.

Velká nádrž, olivovníky, pavilon. Hotovo. Pokud máte tři dny a chcete si udělat procházku, proč ne. Pokud máte jeden den, kvůli fotce pavilonu přes vodu bych sem přes půl města nejela.

Palmeraie jako „must see“

Palmeraie dává smysl, pokud tam bydlíte. Resort, bazén, golf, klid, vila.

Ale jezdit tam jen proto, abyste udělali turistickou projížďku na velbloudovi mezi palmami, bych jako zásadní marrákešský zážitek nebrala.

Agafay jako náhrada Sahary

Agafay je asi 40 kilometrů od Marrákeše a může fungovat jako jednoduchý výlet z města.

Jen je důležité vědět, co kupujete.

Agafay není Sahara s písečnými dunami.

Je to kamenitá krajina s kopci a místy výhledem na Atlas.

A tady budu ještě méně diplomatická než u Marrákeše: mně se Agafay nelíbí.

Přijde mi to jako prašná, kamenitá, skoro měsíční krajina. Místy může být hezký výhled na vzdálený Atlas, ale v Maroku jsou podle mě mnohem krásnější místa, odkud se na Atlas podíváte.

Co se Maroku nedá upřít, je marketing. Z místa, které samo o sobě podle mě nijak mimořádně krásné není, se podařilo vytvořit celý zážitkový produkt. Jsou tam krásné campy, bazény, večeře při západu slunce a všechno je udělané tak, abyste měli pocit pobytu v poušti. Jenže v Sahaře nejste ani náhodou.

Takže pokud chcete pohodlně vyjet z Marrákeše, dát si večeři, přespat v hezkém campu a užít si takový „desert vibe“, fungovat to může skvěle. Jen bych tam nejela kvůli tomu, že očekávám nádhernou pouštní krajinu. A už vůbec bych Agafay nevydávala za náhradu skutečné Sahary.

Jardin Majorelle, pokud vás vlastně vůbec nezajímá

Majorelle bych neoznačila za špatné místo. Jen je kolem ní obrovský hype. Pokud milujete kaktusy, zahrady, barvy, YSL nebo design, určitě ji zařaďte. Pokud máte jeden den a jedete tam jen proto, že jste ji viděli na Instagramu, radši bych ten čas dala Ben Youssef a historické medině.

Jednodenní Essaouira

Technicky ano. Tam a zpátky ale strávíte velkou část dne v autě nebo autobuse. A zrovna Essaouira je město, které podle mě potřebuje aspoň večer. Přespala bych tam určitě.

Navíc je pro mě Essaouira jedna z nejlepších protivah Marrákeše. Po marrákešském chaosu přijedete k oceánu a najednou zase normálně dýcháte.

„Výlet na Saharu“ na otočku

Když uvidíte nabídku typu „Marrakech Sahara day trip“, čtěte podrobnosti. Skutečná velká saharská krajina s dunami leží mnohem dál. Agafay zvládnete za den.

Cesta směrem k Ouarzazate, Zagorě nebo dál k velkým dunám už je jiný typ výletu.

Nesnažila bych se nacpat půlku jižního Maroka do jednoho dne jen proto, že to někdo prodává jako excursion.

Tady bych naopak Marrákeš vůbec nepodceňovala.

Místní gastronomie je jedna z nejlepších částí města a současná scéna je zajímavá tím, že vedle úplně tradičních jídel funguje spousta moderních marockých podniků i restaurací s mezinárodní kuchyní.

Tanjia marrakchia

Začněme tím nejmarrákešštějším. Tanjia není tajine.

Tanjia je keramická nádoba a zároveň jídlo, tradičně hlavně z masa, konzervovaného citronu, česneku a koření, které se dlouho pomalu vaří. Je tak spojená s Marrákeší, že bych ji tady ochutnala i v případě, že budete po týdnu v Maroku začínat tajiny nenávidět.

Méchoui

Pomalu pečené jehněčí. Jedním z klasických míst na méchoui a tanjii je Chez Lamine Hadj Mustapha poblíž Jemaa el-Fna.

Marocké saláty

Nečekejte jednu misku listového salátu.

Marocké „saláty“ často znamenají několik malých teplých i studených zeleninových jídel: zaalouk z lilku, taktouka z paprik a rajčat, mrkev s kořením, čočka, řepa a další.

Já bych si je dávala už jen proto, že po několika dnech masa a chleba bude vaše tělo možná rádo, že vidí zeleninu.

Pastilla

Sladko slaná kombinace tenkého těsta, masa, mandlí, skořice a cukru.

Ve Fezu je s ní spojená velká tradice, ale dobrou pastillu samozřejmě dostanete i v Marrákeši.

Sfenj

Marocká smažená kobliha. Jednoduchá, mastná, nejlepší horká. Žádná složitá gastronomie.

Msemen

Vrstvená marocká placka, kterou dostanete ke snídani, samotnou, s medem a sýrem nebo plněnou naslano. V Marrákeši se objevuje i ve streetfoodových sendvičích.

Harira

Rajčatová polévka s luštěninami a kořením. Hodně lidí si ji spojuje hlavně s ramadánem, kdy se tradičně jí při přerušení půstu, ale dostanete ji samozřejmě i mimo něj.

Tady bych výběr dělila podle toho, co vlastně chcete. Jestli marockou kuchyni, nebo mezinárodní. 

A co stánky na Jemaa el-Fna?

Šla bych se podívat. Něco bych ochutnala. Ale nebrala bych automaticky každý stánek jako gastronomický must do jen proto, že stojí na nejslavnějším náměstí města.

Když na vás někdo křičí pět minut přes celé náměstí, že má nejlepší jídlo v Marrákeši, není to nutně Michelin Guide. 

Tady je podle mě oblast skoro důležitější než samotný hotel.

Konkrétní riady a hotely jsme vybrali do samostatného průvodce Kde se ubytovat v Marrákeši: nejlepší čtvrti, riady a hotely. Najdete v něm doporučení pro Medinu, Guéliz, Hivernage, Palmeraie i okolí Marrákeše.

Marrákeš leží ve vnitrozemí a jeho klima je podstatně extrémnější než třeba v Rabatu nebo Essaouiře u oceánu.

Léto umí být opravdu brutální.

Pěšky

Uvnitř mediny hlavně pěšky.

Spousta uliček autem stejně průjezdná není.

Jen opakuju: pěší zóna v marockém pojetí evidentně neznamená zónu bez motorek.

Petit taxi

Na delší přesuny po městě jsou praktické malé taxíky.

Buď si předem potvrďte cenu, nebo trvejte na použití taxametru.

Pokud vám cena přijde absurdní, nemusíte vést desetiminutovou hádku.

Vystupte a chyťte další.

Městský autobus

Městské autobusy jsou levné, ale pro krátkou první návštěvu většinu turistických přesunů vyřešíte pěšky a taxíkem.

Auto

Na samotný Marrákeš bych si auto nepůjčovala.

Pokud pokračujete dál na roadtrip, ano.

Ale pro dva dny v medině vám auto spíš vytvoří nový koníček jménem parkování a nervy.

Marrákeš není město, kam bych jela s pocitem, že za každým rohem číhá nebezpečí.

Je ale jedno z míst v Maroku, kde bych měla zapnutý turistický radar o trochu víc.

Nejčastěji budete řešit spíš kapsáře, drobné krádeže, falešné průvodce a různé scamy než nějaké dramatické bezpečnostní situace.

Není potřeba se v osm večer zamknout v riadu.

Jen bych ve dvě ráno nebloudila sama prázdnou boční uličkou se sluchátky v uších a mobilem před obličejem.

Což bych mimochodem nedělala ani v řadě evropských měst.

„Tudy se nedá projít“

Klasika.

Někdo vás zastaví a oznámí, že cesta je zavřená, že tudy turisté nesmí nebo že vás dovede lepší cestou.

Nejlepší reakce je většinou jednoduchá:

La, shukran.

A pokračovat.

Falešní průvodci

Pokud průvodce chcete, objednejte si ho dopředu přes důvěryhodný zdroj nebo ubytování.

Oficiální průvodci mají licenci.

Henna „zdarma“

Nenechte si nikoho bez domluvy začít malovat na ruku.

Pokud hennu chcete, domluvte si ji, cenu i motiv předem.

Pokud ji nechcete, nenechte nikoho začít a pak teprve řešit, kolik to má stát.

Fotografování

Pokud chcete fotografovat člověka, zeptejte se.

A na Jemaa el-Fna počítejte s tím, že lidé, kteří se fotografováním živí, budou za fotku chtít peníze.

Kapsy a kabelky

V davech bych mobil nenechávala napůl vystrčený ze zadní kapsy. To není marocká kulturní rada. To je univerzální rada pro člověka se zadní kapsou.

Co si obléct v Marrákeši

Nemusíte se převlékat do kaftanu ani si jako turistka zahalovat vlasy. Marrákeš je velmi turistické město. Pořád jste ale v muslimské zemi.

Já bych volila normální lehké oblečení. Pokud jste žena a cestujete sama, volnější oblečení zakrývající ramena, hrudník a větší část nohou vám může ušetřit část nežádoucí pozornosti. Ale Maroko je v tomhle velmi velmi toleratní a nikde jsem neměla pocit, že bych byla nevhodně oblečená. Není potřeba to nějak výrazně řešit. Taky se mi nikdy nestalo, že by mě někdo obtěžoval nebo vyloženě zíral, a to nikde v Maroku. Možná se v některých článcích dočtete opak, ale já jsem to za 4 roky v Maroku opravdu nezažila. 

Alkohol v Marrákeši

Ano, alkohol dostanete, ale není všude. V licencovaných hotelích, barech a části restaurací v Guélizu a Hivernage není problém dát si víno nebo koktejl.

V tradiční malé restauraci v medině ho ale automaticky nečekejte.

Pokud je pro vás sklenička vína k večeři důležitá, zkontrolujte si nabídku podniku předem.

Voda a jídlo

U krátké návštěvy bych na pití používala balenou nebo spolehlivě filtrovanou vodu. To ale neznamená, že máte celý pobyt jíst sušenky z Evropy. Jídlo je jeden z důvodů, proč sem jedete, jen používejte zdravý rozum.

Nakupování a smlouvání

Marrákeš je ráj, pokud rádi nakupujete. A peklo, pokud nesnášíte smlouvání.

Koberce, košíky, lampy, keramika, kožené věci, textil, šperky a bytové doplňky tu vypadají krásně a nabídka je obrovská. Jen bych znovu zopakovala jednu věc: nemějte pocit, že musíte nakoupit všechno v Marrákeši.

Jestli pokračujete třeba do Essaouiry nebo dalších marockých měst, podobné věci uvidíte znovu a často levněji. Marrákeš má obrovský turistický provoz a ceny tomu odpovídají. Navíc je tu podle mě mnohem víc agresivního nahánění do obchodů a vyjednávání může být únavnější než jinde.

Kdo smlouvání miluje, může si to užít. Kdo ho nesnáší, ať si klidně počká na další zastávku.

Nejdřív si sama řekněte, kolik pro vás ta věc má cenu. Pak smlouvejte.Pokud se nedomluvíte, odejděte. Hotovo.

S dětmi do Marrákeše klidně můžete, jen bych tomu přizpůsobila tempo.

Největší problém není, že by pro děti nebylo co dělat. Spíš vedro, davy, doprava a fakt, že při procházení souku potřebujete občas oči i vzadu na hlavě.

S malým dítětem bych plánovala maximálně jednu nebo dvě hlavní věci za půlden a mezi ně zahradu, klidný oběd nebo hotelový bazén.

Kočárek

Velká část mediny je průjezdná s kočárkem, ale pohodlná rozhodně není všude.

Nerovný povrch, prahy, davy, schody a motorky.

Lehký skladný kočárek bych vzala spíš než obří městský tank a u menšího dítěte bych měla jako zálohu nosítko.

Tohle není Fez, kde je kočárek v některých místech opravdu nepoužitelný, ale bezproblémovou promenádu taky nečekejte.

Tady se dá naplánovat půl další dovolené. Ale ne všechno, co se prodává jako „day trip from Marrakech“, bych skutečně dělala za jeden den.

Ráno bych začala Ben Youssef Madrasou, dokud není úplně plná.

Potom Maison de la Photographie nebo krátká zastávka v Le Jardin Secret.

Následně souky směrem k Jemaa el-Fna.

Oběd v medině.

Odpoledne přes Koutoubii do jižní části historického centra, kde bych vybrala Bahia Palace, prošla přes Place des Ferblantiers a podle času přidala Mellah nebo El Badi.

Na závěr zpátky na Jemaa el-Fna v době, kdy se začíná stmívat.

Večer rooftop a večeře.

Hotovo.

Nesnažila bych se tam ještě nacpat Majorelle, Saadské hrobky, hammam, Guéliz, dvě muzea a výlet na velbloudovi.

A pokud máte na Marrákeš jen jeden den, vůbec bych z toho neměla stres. Já sama jsem ve městě většinou právě jeden celý den a bohatě mi to stačí.

Den první: historická medina

Ben Youssef, Maison de la Photographie, souky, Le Jardin Secret nebo Dar El Bacha, Koutoubia, Jemaa el-Fna.

Den druhý: jih mediny + modernější Marrákeš

Ráno Bahia Palace, Place des Ferblantiers, Mellah, El Badi a saadské hrobky.

Potom taxi na Majorelle a případně Musée Yves Saint Laurent.

Zbytek dne Guéliz, dobrá večeře a drink.

Za mě velmi rozumná první návštěva.

Já osobně bych druhý den dost možná už utekla někam jinam, ale to je můj problém s Marrákeší, ne univerzální itinerář pro každého.

První dva dny bych nechala stejně.

Třetí bych už nedělala jako další osmihodinový seznam památek.

Dejte si hammam, dlouhý oběd, Sidi Ghanem, bazén, trochu nakupování nebo cooking class.

Případně vyjeďte na část dne do Agafay nebo směrem do Atlasu.

Pokud ale máte na celé Maroko omezený počet dní, osobně bych ten třetí den raději věnovala jiné části země.